Despota (titul)

Pečeť Demetria Palaiologa s nápisem Demetrios, věřící v Krista Boha, Despot, Palaiologos, Porphyrogennetos

Despota (řecky δεσπότηςdespótēs)[1][2] byl vysoký byzantský dvorský titul, který byl udělován synům nebo zeťům vládnoucích císařů, a zpočátku označoval určeného dědice Byzantského císaře .

Titul pronikl z Byzance do pozdně středověkého Balkánu a byl také udělován ve státech pod byzantským kulturním vlivem jako Latinské císařství, druhá Bulharská říše, Srbská říše a v jejich nástupnických státech (Trapezuntské císařství). Od titulu je odvozen i název územního celku – despotát, který vznik v období politické roztříštěnosti. Despotáty byly spravovány buď jako nezávislé státy, nebo jako úděly knížat s titulem despoty; nejvýznamnější z nich byly Epirský despotát, Morejský despotát a Srbský despotát.

V dnešní době tento termín získal jiný význam: despocie se chápe jako negativní forma vlády, ve které jeden subjekt vládne neomezenou mocí, kterou utlačuje lid a omezuje jeho práva.

  1. RAYMOURE, K.A. Minoan Linear A & Mycenaean Linear B [online]. Deaditerranean [cit. 2019-03-25]. Heslo do-po-ta. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-22. (anglicky) 
  2. CHADWICK, John. The Mycenaean World. Cambridge (UK): Cambridge University Press, 1976. Dostupné online. ISBN 0-521-29037-6. S. 95. (anglicky) 

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search